Panické záchvaty jsou náhlé epizody intenzivního strachu nebo nepohodlí, které dosahují vrcholu během několika minut. Příznaky zahrnují bušení srdce, pocení, třes, dušnost, pocit dusnosti, nevolnost, závratě, mravenčení, návaly horka nebo chladu, a strach ze ztráty kontroly nebo smrti. Panické záchvaty mohou být vyvolány konkrétními spouštěči nebo se mohou objevit bez zjevného důvodu. Léčba zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (KBT), expoziční terapii, techniky zvládání stresu a v některých případech medikaci, jako jsou antidepresiva nebo anxiolytika. Pravidelná fyzická aktivita, relaxační techniky a autohypnóza mohou také pomoci při zvládání panických záchvatů.

Řízení bolesti je obor medicíny zaměřený na prevenci, diagnostiku a léčbu bolesti. Bolest může být akutní nebo chronická a může mít různé příčiny, včetně zranění, operace, chronických onemocnění nebo neurologických poruch. Řízení bolesti zahrnuje farmakologické metody, jako jsou analgetika, nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID), opioidy, antikonvulziva nebo antidepresiva, a nefarmakologické metody, jako je fyzioterapie, akupunktura, masáže, kognitivně-behaviorální terapie (KBT) a autohypnóza. Cílem řízení bolesti je zlepšit kvalitu života jedince a umožnit mu normální fungování.

Bolest při sexu (dyspareunie) je stav, kdy jedinec zažívá bolest během nebo po pohlavním styku. Tento stav může být způsoben fyzickými faktory, jako jsou infekce, endometrióza, vaginální suchost, anatomické abnormality nebo zranění. Psychologické faktory, jako je úzkost, trauma, problémy ve vztazích nebo nedostatek vzrušení, mohou také přispět k bolesti při sexu. Léčba často zahrnuje lékařské vyšetření k určení fyzických příčin, sexuální terapii, psychoterapii, lubrikanty nebo hormonální léčbu.

Obsese a kompulze jsou hlavními příznaky obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD). Obsese jsou vtíravé, opakující se a nechtěné myšlenky, které způsobují úzkost nebo nepohodlí. Kompulze jsou opakující se chování nebo mentální akty, které jedinec cítí nutkání provádět jako reakci na obsese. Tyto činnosti jsou často zaměřeny na snižování úzkosti nebo předcházení obávaným událostem, i když nejsou logicky spojeny s reálným nebezpečím. OCD může výrazně ovlivnit každodenní život a vztahy. Léčba zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (KBT), expoziční a responzní prevenci (ERP) a někdy i medikaci.

Fobie z jehel (trypanofobie) je intenzivní a iracionální strach z injekcí nebo jiných lékařských postupů zahrnujících jehly. Tento strach může vést k vyhýbání se lékařské péči, očkování nebo krevním testům, což může mít negativní dopad na zdraví jedince. Příčiny mohou zahrnovat negativní zkušenosti s jehlami v minulosti, strach z bolesti nebo obecné úzkostné poruchy. Léčba fobie z jehel zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (KBT), expoziční terapii, relaxační techniky a v některých případech i sedativa pro zmírnění úzkosti.

Mysofobie, známá také jako germofobie, je iracionální strach z nečistoty, bakterií a infekcí. Tento strach může vést k nadměrnému čištění, vyhýbání se určitým místům nebo situacím a nutkavému mytí rukou. Příčiny mysofobie mohou zahrnovat traumatické zážitky, úzkostné poruchy nebo obsedantně-kompulzivní poruchu (OCD). Léčba mysofobie často zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (KBT), expoziční terapii a techniky zvládání úzkosti.

Nízké sebevědomí je negativní hodnocení sebe sama, které může zahrnovat pocity nedostatečnosti, nedůvěry ve vlastní schopnosti a negativní sebehodnocení. Lidé s nízkým sebevědomím mohou mít potíže s přijímáním komplimentů, vyhýbat se sociálním situacím nebo mít strach z neúspěchu. Nízké sebevědomí může být výsledkem negativních zkušeností, kritiky, traumat nebo výchovy. Léčba nízkého sebevědomí zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (KBT), techniky pozitivního myšlení, sebezvládání a podporu od blízkých.

Sebevědomí je celkové hodnocení a vnímání vlastního já, zahrnující jak pocit vlastní hodnoty, tak úctu k sobě samému. Sebevědomí odráží, jak jedinec hodnotí svou vlastní hodnotu a důležitost, a zahrnuje jak pozitivní, tak negativní názory na sebe sama. Vysoké sebevědomí je spojeno s pozitivním sebehodnocením, přijetím vlastních silných i slabých stránek a schopností být spokojený se sebou samým. Naopak nízké sebevědomí může zahrnovat pocity nedostatečnosti, nedůvěry ve vlastní schopnosti a nízké sebehodnocení. Sebevědomí je ovlivněno řadou faktorů, včetně výchovy, osobních zkušeností, sociálního srovnávání a vnímání podpory a přijetí od ostatních.

Nízké libido je stav charakterizovaný sníženou nebo žádnou touhou po sexuální aktivitě. Tento stav může být způsoben fyzickými faktory, jako jsou hormonální nerovnováhy, chronická onemocnění, léky nebo únava. Psychologické faktory, jako je stres, úzkost, deprese, problémy ve vztazích nebo negativní zkušenosti, mohou také ovlivnit libido. Léčba nízkého libida může zahrnovat změny životního stylu, zlepšení komunikace ve vztahu, terapii, hormonální léčbu, techniky zvládání stresu a hypnózu nebo autohypnózu.

Žárlivost je emoční stav vyvolaný obavami o ztrátu nebo nedostatek pozornosti, lásky nebo ocenění ze strany druhé osoby, často v kontextu romantických vztahů. Žárlivost může zahrnovat pocity úzkosti, hněvu, smutku a nejistoty. Příčiny žárlivosti mohou zahrnovat nízké sebevědomí, strach z opuštění, předchozí zkušenosti se zradou nebo problémy s důvěrou. Žárlivost může negativně ovlivnit vztahy a vést k konfliktům. Léčba žárlivosti často zahrnuje komunikaci, zlepšení sebevědomí, terapii a práci na zlepšení důvěry ve vztahu i autohypnózu a hypnózu.

Syndrom dráždivého tračníku (IBS) je chronická porucha trávení, která se projevuje bolestmi břicha, nadýmáním, plynatostí a změnami v pravidelnosti a konzistenci stolice. IBS může zahrnovat průjem, zácpu nebo střídání obou stavů. Příčina IBS není zcela jasná, ale může být spojena se zvýšenou citlivostí střev, střevními infekcemi nebo stresem. Léčba IBS často zahrnuje změny stravy, léky na zmírnění příznaků, probiotika a techniky zvládání stresu, jako je relaxace, cvičení a autohypnóza.

Nespavost (insomnie) je porucha spánku charakterizovaná obtížemi s usínáním, častým probouzením během noci nebo příliš časným probouzením a neschopností znovu usnout. Jedinci trpící nespavostí mohou pociťovat únavu, nedostatek energie, potíže s koncentrací a podrážděnost během dne. Příčiny nespavosti mohou zahrnovat stres, úzkost, deprese, špatné spánkové návyky, bolest, léky nebo kofein. Léčba nespavosti často zahrnuje změny životního stylu, zlepšení spánkových návyků, kognitivně-behaviorální terapii (KBT) a v některých případech medikaci. S některými fázemi léčby umí výrazně pomoct i autohypnóza a hypnóza.

Hypochondrie, nyní formálně známá jako somatická symptomová porucha nebo porucha úzkosti z nemoci (Illness Anxiety Disorder), je psychický stav, který se vyznačuje intenzivním a neodbytným strachem z vážné nemoci, a to i přesto, že lékařská vyšetření neprokazují žádné závažné zdravotní problémy. Tento strach a obavy jsou často nepřiměřené vzhledem k reálným zdravotním rizikům a mohou výrazně ovlivnit každodenní život jedince.

Hypnoporod je metoda porodu využívající hypnózu ke snížení bolesti, úzkosti a stresu během porodu, podporující relaxaci a pozitivní porodní zážitek. Tato technika zahrnuje používání vizualizací, pozitivních sugescí a dechových cvičení k vytvoření klidného a uvolněného stavu během porodu. Hypnoporod může ženám pomoci cítit se více pod kontrolou a snížit potřebu lékařských zásahů. Kurzy hypnoporodu často zahrnují přípravu partnera nebo doprovázející osoby, aby poskytovali podporu během porodu. Výzkum ukazuje, že hypnoporod může vést k kratšímu a méně bolestivému porodu a zlepšit celkovou zkušenost s porodem.

Sběratelství je porucha charakterizovaná nadměrným hromaděním a neschopností se zbavit nepotřebných věcí, což vede k přeplněnému a nebezpečnému prostředí. Jedinci s touto poruchou často pociťují silné emocionální vazby k předmětům a obávají se, že je budou potřebovat v budoucnosti. Příčiny mohou zahrnovat genetické predispozice, úzkost, deprese nebo traumatické zážitky. Léčba sběratelství zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (KBT), která pomáhá jedincům rozpoznat a změnit maladaptivní myšlenky a chování. Autohypnóza a další techniky zvládání stresu mohou také přispět k zlepšení stavu a zvýšení motivace k úklidu.

Zlomené srdce je intenzivní emocionální bolest způsobená ztrátou nebo koncem důležitého vztahu. Tento stav může zahrnovat pocity smutku, beznaděje, úzkosti a deprese. Fyzické příznaky mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, nespavost, únavu a bolesti na hrudi. Proces zotavení z tohoto stavu může trvat různě dlouhou dobu v závislosti na intenzitě vztahu a individuálních schopnostech zvládání stresu. Podpora od přátel a rodiny, terapeutické intervence a sebezvládací techniky, jako je meditace nebo cvičení, mohou pomoci při zotavení. Autohypnóza může také přispět k rychlejšímu emocionálnímu uzdravení a nalezení vnitřního klidu.

Zdravotní úzkost je psychický stav charakterizovaný přetrvávajícími obavami o vlastní zdraví, často spojenými s přehnaným strachem z vážných nemocí. Lidé trpící zdravotní úzkostí mohou mít tendenci interpretovat běžné tělesné pocity nebo mírné symptomy jako známky vážného onemocnění. Tento stav může vést k nadměrnému stresu, narušení každodenního života a zhoršení kvality života. Příčiny mohou zahrnovat předchozí zdravotní problémy, genetické predispozice a úzkostné poruchy. Léčba zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (KBT), medikaci a techniky zvládání stresu. Autohypnóza může být také užitečná pro snižování obav a zlepšování psychické pohody.

Hypnóza pro bandáž žaludku je terapeutická technika využívající hypnózu k simulaci účinků chirurgického zákroku bandáže žaludku pro podporu hubnutí. Během této hypnózy je jedinec veden k tomu, aby si představil, že má chirurgicky nainstalovanou bandáž žaludku, což snižuje jeho apetit a pomáhá kontrolovat porce jídla. Tato metoda je neinvazivní a bez rizik spojených s chirurgickým zákrokem. Hypnóza pro bandáž žaludku může být účinná pro jedince, kteří chtějí zhubnout a mají potíže s dodržováním tradičních diet. Léčba obvykle zahrnuje několik sezení a podporu při změně stravovacích návyků.

Závislost na hazardních hrách je porucha charakterizovaná nutkavou potřebou hrát hazardní hry navzdory negativním důsledkům pro finanční a osobní život. Jedinci s touto závislostí často pokračují v hraní i přes dluhy, ztrátu zaměstnání nebo problémy ve vztazích. Příčiny mohou zahrnovat genetické faktory, stres, depresivní nebo úzkostné poruchy a chemické změny v mozku spojené s odměňováním. Léčba obvykle zahrnuje behaviorální terapie, medikace a podpůrné skupiny, jako jsou Anonymní gambleři. Autohypnóza může pomoci při snižování nutkání hrát a zlepšování sebeovládání.

Funkční neurologická porucha (FND) je stav, kdy jedinec zažívá neurologické symptomy, jako jsou záchvaty, slabost, třes nebo ztráta koordinace, bez zjistitelné organické příčiny. Tyto příznaky nejsou způsobeny strukturálním poškozením mozku, ale mohou být vyvolány psychologickými faktory, jako je stres nebo trauma. Diagnóza FND může být složitá a často vyžaduje vyloučení jiných neurologických onemocnění. Léčba zahrnuje psychoterapii, fyzioterapii a vzdělávání pacienta o povaze poruchy. Autohypnóza a další techniky zaměřené na zvládání stresu mohou také přispět k zlepšení příznaků.

Závislost na jídle je stav, kdy jedinec zažívá nekontrolovatelnou touhu jíst určité potraviny, často s vysokým obsahem cukru nebo tuku, navzdory negativním důsledkům. Tento stav je podobný jiným formám závislosti a může vést k přejídání, obezitě a souvisejícím zdravotním problémům, jako jsou diabetes a srdeční choroby. Příčiny mohou zahrnovat genetické predispozice, emocionální stres a chemické změny v mozku spojené s odměňováním. Léčba zahrnuje behaviorální terapie, výživové poradenství a podporu od podpůrných skupin. Autohypnóza může pomoci při změně stravovacích návyků a snížení touhy po nezdravých potravinách.

Strach z létání je specifická fobie spojená s intenzivním strachem z létání, který může vést k vyhýbání se cestování letadlem. Lidé s touto fobií mohou zažívat úzkost, panické záchvaty, pocení, třes a zrychlený tep při myšlence na létání nebo během samotného letu. Příčiny mohou zahrnovat předchozí traumatické zážitky, klaustrofobii, strach z výšek nebo ztrátu kontroly. Léčba obvykle zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (KBT), expoziční terapii, relaxační techniky a někdy i medikaci ke zmírnění úzkosti. Autohypnóza může být také účinným nástrojem pro zvládání této fobie.

Stres a úzkost ze zkoušek jsou pocity nervozity a strachu, které mohou ovlivnit výkon a schopnost soustředit se během zkoušek. Tyto pocity mohou být způsobeny obavami z neúspěchu, tlakem na dosažení dobrých výsledků nebo nedostatečnou přípravou. Příznaky zahrnují bušení srdce, pocení, třes, žaludeční potíže a negativní myšlenky. Efektivní techniky zvládání zahrnují správné plánování času, relaxační techniky, pozitivní myšlení a v některých případech i konzultace s odborníkem na duševní zdraví. Pravidelná fyzická aktivita a dostatek spánku mohou také pomoci zmírnit příznaky stresu a úzkosti.

Erektilní dysfunkce je neschopnost dosáhnout nebo udržet erekci dostatečnou pro uspokojivý sexuální výkon. Tento stav může být způsoben fyzickými faktory, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, diabetes, hormonální nerovnováha nebo poškození nervů. Psychologické faktory, jako je stres, úzkost, deprese nebo problémy ve vztazích, mohou také hrát významnou roli. Léčba erektilní dysfunkce často zahrnuje kombinaci medikace, terapie, změn životního stylu a někdy i chirurgických zákroků. Včasné rozpoznání a léčba mohou výrazně zlepšit kvalitu života postiženého jedince a jeho partnera.

Přejídání je porucha příjmu potravy charakterizovaná opakovanými epizodami nekontrolovatelného přejídání, při kterých jedinec konzumuje velké množství jídla v krátkém čase. Na rozdíl od bulimie přejídání není následováno kompenzačním chováním, jako je zvracení nebo nadměrné cvičení. Přejídání často vede k pocitům studu, viny a depresí a může vést k obezitě a souvisejícím zdravotním problémům, jako jsou cukrovka, srdeční choroby a vysoký krevní tlak. Léčba přejídání zahrnuje psychoterapii, kognitivně-behaviorální terapii (KBT), nutriční poradenství a někdy i medikaci. Podpora od rodiny a přátel je klíčová pro úspěšné zvládnutí této poruchy.

Bulimie (bulimia nervosa) je porucha příjmu potravy charakterizovaná opakovanými epizodami přejídání následovanými kompenzačním chováním, jako je zvracení, nadměrné cvičení, užívání laxativ nebo diuretik. Jedinci s bulimií často konzumují velké množství jídla v krátkém čase, což je doprovázeno pocitem ztráty kontroly. Po přejídání následuje pocit viny a snaha vyhnout se přibírání na váze. Bulimie může způsobit vážné zdravotní problémy, jako jsou elektrolytové nerovnováhy, poškození zubní skloviny, zažívací potíže a srdeční problémy. Léčba bulimie obvykle zahrnuje psychoterapii, lékařskou péči, nutriční poradenství a podporu od rodiny a přátel.

Anorexie (anorexia nervosa) je závažná porucha příjmu potravy charakterizovaná extrémním omezením příjmu potravy, intenzivním strachem z přibírání na váze a zkresleným vnímáním vlastního těla. Jedinci trpící anorexií mají tendenci drasticky omezovat kalorický příjem, často cvičí nadměrně a mohou užívat laxativa nebo diuretika. Tento stav může vést k vážným zdravotním komplikacím, jako je podvýživa, oslabení imunitního systému, srdeční problémy, osteoporóza a v extrémních případech i smrt. Léčba anorexie obvykle zahrnuje kombinaci lékařské péče, psychoterapie, nutričního poradenství a podpory od rodiny a přátel.

Problémy s jídlem zahrnují různé poruchy stravování, jako je anorexie, bulimie a přejídání, které negativně ovlivňují zdraví a pohodu jedince. Anorexie se vyznačuje extrémním omezením příjmu potravy a intenzivním strachem z přibírání na váze. Bulimie zahrnuje epizody přejídání následované kompenzačním chováním, jako je zvracení nebo nadměrné cvičení. Přejídání je charakterizováno nekontrolovatelným konzumováním velkého množství jídla v krátkém čase. Příčiny poruch stravování mohou zahrnovat genetické faktory, psychologické problémy, sociální tlaky a kulturní normy. Léčba obvykle zahrnuje psychoterapii, nutriční poradenství a v některých případech medikaci. Podpora od rodiny a přátel je klíčová pro zotavení a udržení zdravých stravovacích návyků.

Drogová závislost je chronické onemocnění mozku charakterizované kompulzivním užíváním drog navzdory negativním důsledkům. Závislost může zahrnovat fyzickou a psychickou závislost na látce, což vede k intenzivní touze a abstinenčním příznakům při pokusu o ukončení užívání. Příčiny závislosti zahrnují genetické predispozice, environmentální faktory, stres a duševní poruchy. Léčba drogové závislosti často zahrnuje kombinaci detoxikace, behaviorální terapie, medikace a podpůrných skupin. Úspěšná léčba vyžaduje dlouhodobou péči a podporu, aby se jedinec mohl zotavit a udržet si střízlivost. Závislost může mít vážné důsledky na zdraví, vztahy a sociální a pracovní život jedince.

Úzkost z řízení je specifická fobie spojená se strachem z řízení vozidla, která může způsobit paniku a vyhýbání se řízení. Příznaky mohou zahrnovat bušení srdce, pocení, třes, nevolnost a intenzivní úzkost při pomyšlení na řízení nebo při samotném řízení. Tento strach může být způsoben traumatickými zážitky z minulosti, jako je dopravní nehoda, nebo může být spojen s obecnou úzkostí. Léčba často zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (KBT), expoziční terapii, relaxační techniky a v některých případech i medikaci ke zmírnění úzkosti. Pravidelná praxe a postupné vystavování se řízení mohou také pomoci jedinci překonat tento strach a získat sebevědomí za volantem.

Deprese je závažná duševní porucha charakterizovaná přetrvávajícími pocity smutku, beznaděje a ztráty zájmu o běžné aktivity. Příznaky mohou zahrnovat změny chuti k jídlu, problémy se spánkem, únavu, potíže s koncentrací a myšlenky na sebevraždu. Deprese může být vyvolána kombinací genetických, biologických, environmentálních a psychologických faktorů. Léčba často zahrnuje kombinaci psychoterapie, medikace a změn životního stylu, jako je pravidelné cvičení a zdravá strava. Deprese může ovlivnit každodenní život jedince, jeho vztahy a schopnost fungovat v práci nebo ve škole. Včasné rozpoznání a léčba jsou klíčové pro zlepšení kvality života postižených jedinců.

Sebedůvěra je víra ve vlastní schopnosti a dovednosti, která umožňuje jedinci jednat s jistotou a optimismem. Vysoká sebedůvěra může vést k lepšímu výkonu ve škole nebo práci, zdravějším mezilidským vztahům a celkově pozitivnímu životnímu přístupu. Naopak nedostatek sebedůvěry může způsobovat úzkost, sociální izolaci a problémy s duševním zdravím. Sebedůvěra se může vyvíjet od dětství a je ovlivněna výchovou, zkušenostmi a prostředím. K jejímu posílení mohou pomoci terapeutické intervence, podpora od rodiny a přátel a práce na vlastních dovednostech a cílech. Sebedůvěra není statická a může se měnit v průběhu života v závislosti na různých životních událostech a zkušenostech.

Klaustrofobie je intenzivní strach z uzavřených nebo malých prostor, který může vyvolat úzkost nebo panické záchvaty. Lidé s klaustrofobií se mohou cítit uvězněni nebo bezmocní v malých místnostech, výtazích, letadlech nebo dokonce v přeplněných místech. Příznaky mohou zahrnovat pocení, třes, dušnost, zrychlený tep a silnou touhu uniknout z dané situace. Klaustrofobie může být způsobena traumatickými zážitky, genetickými faktory nebo specifickými událostmi v dětství. Léčba obvykle zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (KBT), expoziční terapii a relaxační techniky, které pomáhají jedinci postupně se vyrovnávat se svým strachem a snižovat jeho intenzitu.

Chronický únavový syndrom (CFS), také známý jako myalgická encefalomyelitida (ME), je komplexní porucha charakterizovaná extrémní únavou, která není zmírněna odpočinkem a může se zhoršit fyzickou nebo mentální aktivitou. Příznaky zahrnují bolest v krku, svalovou a kloubní bolest, bolesti hlavy, problémy s pamětí a koncentrací, a spánek, který neosvěžuje. Přesná příčina CFS není známa, ale předpokládá se, že může být způsobena kombinací genetických, infekčních a environmentálních faktorů. Diagnóza je často obtížná a vyžaduje vyloučení jiných zdravotních stavů. Léčba je zaměřena na zmírnění příznaků, často zahrnuje kombinaci léků, terapie a změn životního stylu. Podpora od rodiny a přátel je také klíčová pro zlepšení kvality života postižených jedinců.

Bruxismus je stav, kdy jedinec nevědomě skřípe zuby nebo zatíná čelisti, často během spánku. Tento stav může vést k opotřebení zubů, bolestem čelisti, bolestem hlavy a dokonce i k poškození zubních náhrad nebo výplní. Bruxismus může být vyvolán stresem, úzkostí, nesprávným skusem nebo dokonce některými léky. Dlouhodobé skřípání zubů může způsobit vážné zubní problémy, jako je prasknutí zubů nebo ztráta skloviny. Léčba bruxismu často zahrnuje nošení ochranné dlahy na zuby během spánku, techniky zvládání stresu a v některých případech i fyzioterapii nebo léky ke snížení svalového napětí.

Vehofobie je specifická fobie charakterizovaná intenzivním a iracionálním strachem z řízení vozidel nebo cestování v nich. Tento strach může být natolik silný, že jedinec zažívá panické záchvaty, úzkost nebo jiné fyzické symptomy, jako jsou bušení srdce, třes, pocení, nevolnost nebo závratě, když si představí nebo se ocitne v situaci, kde musí řídit nebo cestovat v autě. Vehofobie může významně ovlivnit každodenní život, omezuje schopnost jedince cestovat, plnit pracovní nebo osobní povinnosti a účastnit se sociálních aktivit. Léčba vehofobie často zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (KBT), expoziční terapii, relaxační techniky a v některých případech i medikaci ke zmírnění úzkosti.

Tělesně zaměřené repetitivní chování (BFRBs) je skupina mentálních zdravotních stavů, které se vyznačují opakovaným, impulzivním a často škodlivým chováním zaměřeným na tělo. BFRBs zahrnují různé formy sebepoškozujícího chování, které mohou způsobit fyzické poškození a mít negativní dopad na psychické a sociální fungování jedince. Mezi nejčastější typy BFRBs patří:

• Trichotillománie: Nutkavé vytrhávání vlasů.
• Dermatillománie: Nutkavé škrábání nebo mačkání kůže.
• Onychofagie: Nutkavé kousání nehtů.
• Cheilofagie: Nutkavé kousání rtů.
• Rhinotillexománie: Nutkavé šťourání v nose.

BFRBs mohou být vyvolány stresem, úzkostí nebo nudou a často poskytují dočasnou úlevu nebo uspokojení, ale dlouhodobě mohou vést k fyzickým zraněním, infekcím a emočnímu stresu. Léčba BFRBs často zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (KBT), léky a techniky pro zvládání stresu a úzkosti.

Červenání je fyziologická reakce, která se projevuje náhlým zarudnutím obličeje, krku nebo horní části hrudníku. Toto zarudnutí je způsobeno zvýšeným průtokem krve do těchto oblastí v důsledku rozšíření krevních cév. Červenání je běžně spojováno s emocionálními stavy, jako je stud, rozpak, úzkost, nervozita, hněv nebo vzrušení. Ačkoli je červenání normální reakcí, může být pro některé jedince nepříjemné a způsobovat sociální úzkost, zejména pokud je nadměrné nebo časté. Červenání může být také symptomem určitých zdravotních stavů nebo reakcí na určité léky.

Arachnofobie je specifická fobie, která se vyznačuje intenzivním a iracionálním strachem z pavouků a jiných pavoukovců. Tento strach může být tak silný, že jedinec zažívá panické záchvaty, když vidí pavouka, přemýšlí o pavoucích nebo se ocitne v prostředí, kde by pavouci mohli být. Arachnofobie může výrazně ovlivnit každodenní život a vést k vyhýbavému chování, jako je odmítání navštěvovat určitá místa nebo prostory. Léčba arachnofobie často zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (KBT), expoziční terapii a někdy i relaxační techniky nebo léky ke zmírnění úzkosti.

Úzkost (anglicky "anxiety") je emocionální stav charakterizovaný pocity napětí, strachu nebo obav, které mohou být mírné až intenzivní. Tento stav je často doprovázen fyzickými symptomy, jako jsou zrychlený tep, pocení, třes, nevolnost a závratě. Úzkost může být přirozenou reakcí na stresující situace, ale pokud je příliš intenzivní, přetrvávající nebo se objevuje bez zjevné příčiny, může být klasifikována jako úzkostná porucha. Úzkostné poruchy zahrnují různé typy, jako je generalizovaná úzkostná porucha (GAD), panická porucha, sociální fobie a specifické fobie. Léčba úzkosti může zahrnovat terapii, léky, změny životního stylu a relaxační techniky.

Anorgasmie je sexuální dysfunkce, která se vyznačuje neschopností dosáhnout orgasmu, přestože je přítomná dostatečná sexuální stimulace a vzrušení. Tento stav může být přítomen u žen i mužů, ale je častější u žen. Anorgasmie může být trvalá (primární), pokud jedinec nikdy nezažil orgasmus, nebo získaná (sekundární), pokud se vyvinula po období normální sexuální funkce. Může být také situativní, kdy jedinec může dosáhnout orgasmu pouze za určitých podmínek nebo s určitými partnery. Anorgasmie může mít různé příčiny, včetně fyzických, psychologických a vztahových faktorů. Léčba anorgasmie často zahrnuje kombinaci psychoterapie, sexuální terapie, změny životního stylu a někdy i léků.

Řízení hněvu je proces výuky a uplatňování dovedností a strategií, které pomáhají jednotlivcům zvládat své emoce, zejména hněv, efektivním a zdravým způsobem. Cílem řízení hněvu je snížit fyzické a emocionální vzrušení, které hněv vyvolává, a najít konstruktivní způsoby, jak reagovat na situace, které mohou vyvolat hněv. Tento proces zahrnuje rozpoznávání spouštěčů hněvu, naučení se kontrolovat impulzivní reakce a rozvíjení schopností k řešení konfliktů a problémů bez agresivního chování. Úspěšné řízení hněvu může zlepšit mezilidské vztahy, zvýšit osobní pohodu a snížit riziko negativních důsledků spojených s nekontrolovaným hněvem.

Alkoholismus Alkoholismus je chronické a často progresivní onemocnění, které je charakterizováno neschopností kontrolovat konzumaci alkoholu, fyzickou závislostí na alkoholu, a pokračujícím užíváním alkoholu navzdory škodlivým následkům. Jedinci s alkoholismem často zažívají silné touhy po alkoholu, toleranci (potřebu pít více alkoholu k dosažení stejného účinku) a abstinenční příznaky při pokusu o přerušení pití.

Alkoholové zneužívání Alkoholové zneužívání je stav, kdy jedinec konzumuje alkohol v takovém množství nebo způsobem, který vede k negativním zdravotním, sociálním a právním důsledkům. Tento stav zahrnuje opakované epizody nadměrného pití, které způsobují problémy v každodenním životě, ale nemusí nutně zahrnovat fyzickou závislost nebo chronickou povahu alkoholismu.

Oba termíny se týkají problematického užívání alkoholu, ale alkoholismus je považován za závažnější a chronické onemocnění, zatímco alkoholové zneužívání může být méně závažné a epizodické.

Závislosti (anglicky "addictions") jsou chronické poruchy mozku charakterizované opakovaným nutkáním užívat látky nebo vykonávat činnosti, i když způsobují škodu. Závislosti mohou zahrnovat látky jako alkohol, drogy nebo nikotin, stejně jako chování, jako je hazardní hraní, internet, nakupování nebo jídlo. Závislosti jsou často doprovázeny fyzickou a psychickou závislostí, což znamená, že jedinec zažívá silné touhy a abstinenční příznaky při pokusu o ukončení návykového chování. Léčba závislostí obvykle zahrnuje kombinaci terapie, podpory, změny životního stylu a někdy i léků.

Akrofobie je specifická fobie, která se vyznačuje intenzivním strachem z výšek. Tento strach může být natolik silný, že postižený jedinec může zažívat panické záchvaty, závratě, nevolnost a další fyzické symptomy, když se ocitne ve vysoké nadmořské výšce nebo dokonce když jen přemýšlí o tom, že by se do takové situace dostal. Akrofobie může významně ovlivnit každodenní život a omezit schopnost jedince účastnit se běžných aktivit, jako je cestování, práce ve vyšších patrech budov nebo dokonce jen pohyb po schodech. Léčba akrofobie často zahrnuje terapie jako kognitivně-behaviorální terapie (KBT), expoziční terapie a někdy i léky ke zmírnění úzkosti.

Někdy lidé řeší stresující události zamrznutím a postavením zdi mezi sebe a skličující téma, ať už vědomě nebo podvědomě. Tento druh reakce se nazývá stonewalling. Česky zazdívání, odpojení se nebo hraní mrtvého brouka.

Stonewalling, neboli úplné uzavření se do sebe a odmítání komunikace, je jedním z obranných mechanismů, které lidé ve vztazích často používají, když cítí ohrožení nebo jsou přetíženi.

Gaslighting je forma psychického týrání, při které člověk zpochybňuje zdravý rozum někoho jiného, vzpomínky nebo vnímání reality. Lidé, kteří zažívají gaslighting, se mohou cítit zmatení, úzkostliví nebo neschopní důvěřovat sami sobě.

Termín „gaslighting“ pochází z názvu filmu z roku 1944 „Gaslight“, ve kterém manžel manipuluje se svou manželkou, aby si myslela, že má duševní chorobu.

Hamiltonova škála deprese (HAM-D), známá také jako Hamilton Rating Scale for Depression, je jedním z nejuznávanějších a nejčastěji používaných diagnostických nástrojů ve světě psychiatrie. Tento dotazník byl poprvé zaveden v roce 1960 psychiatrem Maxem Hamiltonem a od té doby slouží jako zlatý standard pro měření závažnosti depresivních stavů.

EMDR je terapeutická metoda, která byla původně vyvinuta psycholožkou Francine Shapiro v roce 1987. Tato technika je určena k zpracování a integraci traumatických vzpomínek a je široce uznávána pro svou účinnost při léčbě posttraumatické stresové poruchy (PTSD) a jiných emocionálních potíží. EMDR je založeno na předpokladu, že specifické oční pohyby mohou snížit intenzitu emocionálně nabitých vzpomínek na traumatické události.

Beckova stupnice pro hodnocení deprese (BDI) je jedním z nejznámějších a nejpoužívanějších nástrojů pro měření závažnosti deprese. Tento nástroj byl původně vyvinut psychologem Aaronem T. Beckem a jeho kolegy v roce 1961, a od té doby prošel několika revizemi k vylepšení jeho spolehlivosti a platnosti. Beckova stupnice pro hodnocení deprese-II (BDI-II), která je aktuálnější verzí, byla představen v roce 1996. BDI je široce používán k posouzení přítomnosti a závažnosti depresivních symptomů. Tato stupnice je rozšířená mezi zdravotními odborníky a je aplikována v klinických, výzkumných a léčebných kontextech pro diagnostiku a monitorování deprese u dospělých a starších adolescentů.

Depresivní poruchy patří mezi nejčastější duševní onemocnění, která každoročně postihují miliony lidí po celém světě. Tyto poruchy se projevují přetrvávajícím pocitem smutku, ztrátou zájmu o běžné aktivity a často neschopností vykonávat denní činnosti. Tyto symptomy mohou trvat týdny, měsíce nebo dokonce léta, a výrazně omezovat osobní, pracovní a sociální život jedince. Major depresivní porucha (MDP), známá také jako klinická deprese, je nejběžnějším a zároveň nejintenzivnějším typem depresivní poruchy. 

Posttraumatická stresová porucha (PTSD) je vážná duševní porucha, která se může rozvinout po prožití nebo bytí svědkem velmi traumatické, hrozivé nebo ohrožující události. PTSD je charakterizována dlouhotrvajícími a silnými emocionálními reakcemi, které výrazně narušují každodenní fungování jedince.

Dialekticko-behaviorální terapie (DBT) je forma kognitivně-behaviorální terapie, která byla speciálně vyvinuta pro léčbu osob s borderline poruchou osobnosti (BPD). Tento přístup byl původně vyvinut psycholožkou Marsha M. Linehan v pozdních 80. letech 20. století jako způsob, jak pomoci pacientům, kteří se potýkají s intenzivními emocionálními výkyvy, impulzivním chováním a často sebevražednými tendencemi. DBT od té doby našla uplatnění i v léčbě řady dalších problémů, včetně jiných poruch osobnosti, úzkostných poruch, deprese a problémů spojených se zneužíváním návykových látek.

Copingové strategie jsou metody zvládání potíží nebo techniky, které jednotlivci používají ke zvládání stresu, nepříjemných emocí nebo obtížných situací. Termín „coping“ pochází z anglického slova „cope“, což znamená zvládat nebo vypořádat se. V psychologii se tyto strategie staly základním konceptem v teoriích o stresu a adaptaci a jsou považovány za klíčové pro udržení psychického zdraví a pohody.

Bipolární porucha, známá také jako bipolární afektivní porucha nebo BD (z anglického Bipolar Disorder), je duševní onemocnění charakterizované výraznými výkyvy nálad, které se střídají mezi manickými a depresivními epizodami. Tato porucha ovlivňuje náladu, energii, myšlení a chování osoby a patří mezi vážná duševní onemocnění.

je komplexní duševní onemocnění charakterizované nestabilními moods, behavior, and relationships. Bylo popsáno poprvé ve 30. letech 20. století, ale podrobněji bylo definováno až v 70. letech díky práci psychiatra Otto Kernberga. Diagnóza BPD je zahrnuta v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM-5) a je známá svou emocionální nestabilitou, intenzivními mezičlověckými vztahy a poruchami sebeobrazu.

je forma psychotherapie, která byla založena a rozvinuta americkým psychiatrem Miltonem H. Ericksonem v polovině 20. století. Dr. Erickson byl významným průkopníkem v oblasti klinické hypnózy a jeho inovativní přístupy ovlivnily mnoho aspektů moderní psychotherapie, včetně neurolingvistického programování (NLP) a rodinné terapie.

CBT, neboli kognitivně-behaviorální terapie, je formou psychotherapie, která se zaměřuje na zkoumání vztahů mezi myšlenkami, emocemi a chováním. Byla vyvinuta v 1960s americkým psychiatrem Aaronem T. Beckem a od té doby se stala jednou z nejefektivnějších a nejčastěji používaných forem terapie pro řadu psychických problémů, včetně deprese, úzkostných poruch, posttraumatické stresové poruchy, a mnoha dalších.

CRET (Comprehensive Relational Empowerment Technique) je inovativní terapeutická metoda, která zahrnuje vztahovou teorii rámců, techniky neurolingvistického programování a prvky autohypnózy, s cílem posílit osobní schopnosti v oblasti zvládání emocí a vztahů. Přesněji integruje prvky Relational Frame Theory (RFT), neurolingvistického programování (NLP) a autohypnózy. Cílem CRET je poskytnout holistický přístup k rozvoji osobních a mezilidských schopností jedinců, což umožňuje hlubší porozumění a efektivnější zvládání emocionálních a kognitivních vzorců. Tato metoda je zvláště užitečná pro osoby, které se snaží zlepšit svou psychologickou flexibilitu a zvládání emocí, zatímco pracují na posílení svých vztahů a komunikačních dovedností.

Relational Frame Theory (RFT) je teoretický rámec v oblasti behaviorální psychologie, který se zaměřuje na vysvětlení lidského jazyka a kognice skrze teorii relačního učení. RFT byla vyvinuta Stevenem C. Haynesem, Dermotem Barnes-Holmesem a Bryanem Rochem a je založena na filozofii funkcionalismu a experimentální analýze chování. Tento přístup představuje rozšíření tradičních behaviorálních teorií, které se zaměřují primárně na přímou interakci mezi stimuly a odpověďmi, a nabízí hlubší vhled do komplexních lidských jazykových a kognitivních schopností.