Posttraumatická stresová porucha (PTSD) je vážná duševní porucha, která se může rozvinout po prožití nebo bytí svědkem velmi traumatické, hrozivé nebo ohrožující události. PTSD je charakterizována dlouhotrvajícími a silnými emocionálními reakcemi, které výrazně narušují každodenní fungování jedince.

 

Původ a rozvoj PTSD

PTSD byla původně popisována jako specifický stav vojáků vracích se z bojů, kde byla známá jako „shell shock“ nebo „bojová úzkost“. Později bylo uznáno, že PTSD může ovlivnit kohokoli, kdo prožil nebo byl svědkem traumatické události, jako jsou přírodní katastrofy, vážné nehody, teroristické útoky, smrt blízké osoby, sexuální nebo fyzické napadení, nebo jiné násilné osobní zkušenosti.

Symptomy PTSD

Symptomy PTSD se obvykle rozdělují do čtyř hlavních kategorií:

  1. Vnucující se vzpomínky (Intrusion):

    • Opakované, nechtěné vzpomínky na traumatickou událost.
    • Noční můry.
    • Flashbacky, při kterých se jedinec cítí, jako by traumatickou událost prožíval znovu.

  2. Vyhnutí se (Avoidance):

    • Vyhýbání se místům, situacím nebo lidem, které připomínají trauma.
    • Vyhýbání se rozhovorům o traumatu nebo myšlenkám na něj.

    • V kontextu PTSD (posttraumatické stresové poruchy) se "vyhýbání" (avoidance) odkazuje na tendenci osob s PTSD vyhýbat se situacím, místům, lidem, rozhovorům nebo myšlenkám, které mohou připomínat nebo vyvolávat vzpomínky na traumatickou událost. Tento mechanismus slouží jako způsob, jak minimalizovat nebo regulovat emocionální bolest spojenou s traumatem.

      Tento obranný mechanismus může dočasně snížit úzkost, ale na druhou stranu může také zasahovat do normálního fungování jedince a bránit účinnému zotavení, protože se jedinec nevypořádává s trauma způsobujícími faktory. Vyhýbání se může manifestovat například tím, že osoba s PTSD se rozhodne nevracet na místo, kde došlo k útoku, nebo se vyhýbá sledování filmů nebo čtení zpráv, které by mohly vyvolat vzpomínky na traumatičtí události.

  3. Negativní změny v myšlení a náladě:

    • Negativní vnímání sebe sama a ostatních.
    • Pocit odcizení od ostatních.
    • Obtíže s prožíváním pozitivních emocí.
    • Trvalé pocity strachu, hněvu, viny nebo stydu.

    • Negativní změny v myšlení a náladě jsou jednou z klíčových oblastí symptomů posttraumatické stresové poruchy (PTSD), které výrazně ovlivňují každodenní život a interpersonální vztahy jedince. Tento syndrom zahrnuje řadu psychických stavů a projevů, které mohou vést k chronickému emocionálnímu utrpení. Zde jsou podrobněji popsány jednotlivé aspekty:

      Negativní vnímání sebe sama a ostatních

      Osoby trpící PTSD často prožívají výrazné negativní změny ve vnímání sebe sama a ostatních. Mohou se cítit bezcenní, selhávající nebo mají pocit, že jsou nějak "rozbití" nebo "poškození" v důsledku svého traumatu. Tyto pocity mohou být spojeny s hlubokými prožitky studu nebo viny, zejména pokud se jedinec domnívá, že mohl událostem zabránit nebo že nějakým způsobem přispěl k vlastnímu traumatu. Toto negativní sebehodnocení může vést k deprese, sociální izolaci nebo sebevražedným myšlenkám.

      Pocit odcizení od ostatních

      Osoby s PTSD se často cítí odtržené nebo odcizené od ostatních, což může vést k pocitu osamělosti a izolace. Mohou mít pocit, že "nikdo nerozumí", co prožívají, nebo se mohou obávat, že jejich zkušenosti jsou příliš odlišné než zkušenosti ostatních, což znesnadňuje navázání a udržení blízkých vztahů.

      Obtíže s prožíváním pozitivních emocí

      Jedním z charakteristických rysů PTSD je anhedonie, neboli neschopnost cítit radost nebo uspokojení z aktivit, které dříve jedince bavily. Tento stav může být spojen s celkovým pocitem znecitlivění nebo emocionálního ztupení, což ztěžuje prožívání štěstí, lásky nebo spokojenosti.

      Trvalé pocity strachu, hněvu, viny nebo stydu

      Lidé s PTSD často zažívají intenzivní a přetrvávající negativní emoce. Strach může být omniprezentní a může se týkat obav o bezpečnost sebe nebo blízkých. Hněv může být nepřiměřený a obtížně kontrolovatelný, což komplikuje mezilidské vztahy a sociální interakce. Pocity viny a studu jsou často spojeny s přemýšlením o tom, co jedinec mohl udělat jinak, nebo s obviňováním sebe za události, které nemohl kontrolovat.

  4. Zvýšená reaktivita (také známá jako arousal symptoms):

    • Přehnané lekání se.
    • Podrážděnost nebo agresivní chování.
    • Potíže se soustředěním.
    • Potíže se spánkem.
    • Hypervigilance (neustálé bdění a ostražitost).

    • Zvýšená reaktivita, známá také jako symptomy zvýšeného vzrušení (arousal symptoms), je jedním z klíčových diagnostických kritérií pro posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD). Tato kategorie symptomů se vyznačuje zvýšenou emoční a fyzickou reaktivitou, která výrazně ovlivňuje běžné fungování jedince. Zde jsou podrobněji popsány jednotlivé aspekty zvýšené reaktivity:

      Přehnané lekání se

      Osoby s PTSD mohou vykazovat přehnanou reakci na neočekávané zvuky, pohyby nebo jiné stimuly, které normálně nevnímají jako hrozbu. Tento hyperstartle reflex může být projevem trvalého stavu zvýšeného napětí a připravenosti na "boj nebo útěk", což je běžné u osob, které zažily trauma.

      Podrážděnost nebo agresivní chování

      Podrážděnost a náhlé výbuchy hněvu mohou být dalšími symptomy zvýšené reaktivity u lidí s PTSD. Toto chování může být způsobeno nízkou tolerancí k frustraci a stálým vnitřním napětím. Agresivní chování může vést k problémům v mezilidských vztazích a sociální izolaci.

      Potíže se soustředěním

      Mnoho lidí s PTSD zaznamenává významné obtíže se soustředěním. Tento problém může být důsledkem neustálého bdění a hyperaktivace, které přetěžují kognitivní systémy potřebné pro zpracování informací. Potíže se soustředěním mohou ovlivnit pracovní výkon a schopnost dokončit úkoly.

      Potíže se spánkem

      Problémy se spánkem, včetně nespavosti, přerušovaného spánku nebo nočních můr, jsou běžné u osob s PTSD. Tyto potíže mohou být důsledkem obav z nočních můr nebo neklidných myšlenek a obecně zvýšené úzkosti, což brání v klidném spánku.

      Hypervigilance

      Hypervigilance znamená neustálé bdění a ostražitost vůči potenciálním hrozbám. Osoby s PTSD mohou neustále skenovat své okolí, což je stav, který je často spojen s obavami a trvalým pocitem nebezpečí. Tento stav může být vyčerpávající a může zasahovat do schopnosti relaxovat nebo se cítit v bezpečí.

 

Diagnóza a léčba PTSD

Diagnóza PTSD se obvykle stanovuje na základě podrobného klinického hodnocení, které provádí kvalifikovaný zdravotnický pracovník. Léčba PTSD může zahrnovat psychoterapii, farmakoterapii, nebo kombinaci obou. Některé z nejčastějších forem terapie pro PTSD zahrnují:

Léčba PTSD může být dlouhodobý proces, ale s vhodnou podporou a terapeutickým přístupem mohou mnozí pacienti dosáhnout značného zlepšení svého stavu a kvality života.