Hamiltonova škála deprese (HAM-D), známá také jako Hamilton Rating Scale for Depression, je jedním z nejuznávanějších a nejčastěji používaných diagnostických nástrojů ve světě psychiatrie. Tento dotazník byl poprvé zaveden v roce 1960 psychiatrem Maxem Hamiltonem a od té doby slouží jako zlatý standard pro měření závažnosti depresivních stavů.
Struktura a použití HAM-D
Hamiltonova škála pro hodnocení deprese se skládá z 17 až 21 položek (v závislosti na verzi), které hodnotí různé symptomy a projevy deprese. Každá položka je hodnocena na škále, která obvykle zahrnuje 3 až 5 bodů. Výsledek se počítá sumací bodů za jednotlivé položky, přičemž vyšší skóre znamená větší závažnost deprese.
Symptomy hodnocené na Hamiltonově škále zahrnují, mimo jiné, deprese nálady, pocit viny, sebevražedné myšlenky, nespavost, pracovní a interpersonální obtíže, psychomotorickou retardaci, úzkost a tělesné symptomy, jako jsou bolesti a těžkosti související s trávením.
Klinické využití
HAM-D je široce používán v klinických studiích a každodenní psychiatrické praxi pro:
- Počáteční hodnocení závažnosti depresivního stavu u nových pacientů.
- Sledování změn v průběhu léčby, což umožňuje lékařům upravit léčebné postupy podle individuálních potřeb pacienta.
- Výzkumné účely, kde je důležité kvantifikovat účinek nových léků nebo terapeutických intervencí na symptomy deprese.
Výhody a omezení
Hamiltonova škála deprese je oceňována pro svou přesnost a spolehlivost v měření změn v závažnosti depresivních symptómů. Její standardizovaná forma umožňuje srovnávat výsledky napříč různými studiemi a klinickými nastaveními.
Nicméně, HAM-D má i svá omezení. Například, některé položky mohou být subjektivně hodnoceny, což může vést k určité variabilitě ve výsledcích mezi různými hodnotiteli. Také, kvůli svému zaměření na fyzické symptomy, nemusí být škála vhodná pro hodnocení mírnějších forem deprese nebo pro použití v populacích, kde jsou fyzické symptomy méně výrazné.
Přestože existují modernější nástroje a přístupy, Hamiltonova škála deprese zůstává klíčovým nástrojem v psychiatrii a pomáhá lékařům po celém světě lépe rozumět a léčit toto složité a rušivé onemocnění. Její trvalá přítomnost v klinické praxi a výzkumu svědčí o její užitečnosti a významu v boji proti depresi.
